Temný stín

Scéna 1: Hostinec u Lazara

První scéna začíná v hostinci. Družina sedí kolem stolu, pomalu sundávají obvazy ran z minulého souboje a zdá se, že jsou už dost dobře zahojené. Spolu s nimi sedí i Abdul - kupec kterého měli chránit is jeho majetkem a kterého uchránili, ale jeho majetek už ne.

Abdul - snědý obchodník s úzkým običejem a žlutým turbanem na hlavě - lamentuje: "Co mám dělat? Jsem úplně na mizině! O všechno jsem přišel!" Rukama si zakrývá obličej, aby nebylo vidět jeho zdrcený výraz - nebo že to jen hraje - přece ho to nemůže pořád bavit jenom lamentovat, ne? A co se vlastně stalo?

Scéna 2: Poklidný večer u táboráku

To bylo tak. Družina seděla u ohníčku v táboře u potoka. Už byla tma a břicha měli plné pečeného masa a na klacku měli napíchnuté mashmallowny. Abdul právě vykládal historku o místním strašidle, které tu prý přepadává pocestné a družina jej nebrala ani trochu vážně.

"Říkali, že prý tu lidi přepadává temný stín."

"Temný stín? To je vidět i v noci, když slunce nesvítí?" Neodolala neodpálit přihrávku na smeč elfí hraničářka Alyss.

Abdul dál vzrušeně vykládal a nevšímal si jejího nezdvořilého skákání do řeči: "Vystoupí ze tmy a zase s ní splyne - je její součástí."

Lily, pro změnu elfí hraničářka, vytáhla z batohu sušenky Bebe a zašustila u toho papírem, jak je rozbalovala a tak musel Abdul na chvíli přestat mluvit a nechat své neuvěřitelné tvrzení působit na své ochránce. Ti si z toho moc nedělali.

"Zaútočí a zase zmizí. A kdo se s ním setká tváří v tvář zaječí hrůzou - není to člověk!" Pokračoval dramaticky obchodník.

Greg, vysoký, svalnatý bojovník, na kterého si jen tak někdo netroufl, jen pokýval hlavou a přehrábl klackem oheň, takže plameny začaly šlehat trochu více do výšky.

"A ti co se odváží přecejen na něj zaútočit," Abdulovi začal napětím přeskakovat hlas, "zjistí, že tomu stínu nedokáží ublížít."

"Opravdu? To si děláš srandu," rozpovídal se konečně Greg a maskoval přitom rukou zívnutí.

"Je to tak,... jen málokdo před tím stínem dokázal utéct, aby o tom mohl vyprávět." Přikyvoval Abdul tak horlivě až se jeho žlutý turban zdál být jako šmouha.

Nad táborem něco tmavého přeletělo a zapištělo.

"Hmmm, vypadá to, že tu někde poblíž mají hnízdo netopýři," poznamenala jen tak mimochodem Alyss a sledovala jak Lily sundala marshmallown dvěma Bebe sušenkami z tyčky, aby ho pak smlsala a následně na tyčku nasadila další.

"Vy se nebojíte?" Zeptal se Abdul.

"Postavíme hlídky," zabručel Greg.

"Vrrrrr," řekla Sobol, válečný pes hraničářky Alyss a zahleděla se do tmy.

"Grrrrr, haf, haf!" přidala se Oreo, loveský pes hraničářky Lily, zvledla se a udělala dva kroky směrem do tmy.

"Oreo, k noze!" "Sobol zůstaň!" Zavelily obě elfky naráz. Všichni se zahleděli směrem, kterým psi větřili. Něco zasvištělo a ze tmy přiletěl šíp černý jako noc a zapíchl se do místa, kde před okamžikem stál Oreo, než se vrátil ke své paní. Hraničářky měly bleskově v rukou luky, založily šípy a vystřelili je do tmy. Odpovědí byl další šíp, který zasáhl dřevený vůz, za kterým Greg rychle schoval obchodníka.

V té chvíli už byli všichni napumpovaní adrenalinem a Abdul ječel: "Přepadení! Byli jsme přepadení! To je hrůza!" Když přistál šíp kousek od jeho hlavy, tak hlesl ještě: "Všichni tady zahynem..."

Družina rychle pochopila, že zatímco nepřítel není vidět, oni jsou proti ohni vidět velice dobře a jsou snadný cíl. Snažili se tedy zaujmout polohu na opačné straně ohně a směrem k nepříteli házet hořící klacky. Když slušně osvětlili okolí na straně odkud přilétaly šípy, vyrazil Greg s bojovým pokřikem kupředu a oni uslyšeli plácání křídel ve větru - nepřítel se přesunul jinam. Přitom se Alyss podařil zásah šípem, když bylo nepřítele na okamžik vidět proti světle hvězd.

Gregovi byla tato ukrývací taktika velmi nepohodlná, přestože taky střílel z luku, bylo mu jasné, že takto se tajemnému nepříteli na kobylku nedostanou a když jeden z šípů lehce zranil Lily, rozhodl se zaútočit svým mečem. Snažil se běžet kolem stromů, podél hořících klacků, aby se dostal blíž. Než se mu to podařilo, zasáhl ho jeden z černých šípů do ramene. Paží mu vystřelila bolest, kterou se rozhodl si nevšímat a s řevem vyrazil kupředu.

Hraničářky mezitím házely klacky blíž a Lily se podařilo osvětlit nepřítele. Greg však dostal zásah druhým šípem a padl k zemi. Obě elfky vystřelili šípy a tentokrát snadno trefily. Nicméně šípy se prostě odrazili a spadly. Alyss nechala Lily střílet a rozběhla se ke Gregovi. Psi, kteří se dosud na příkaz svých paní drželi stranu, nevydrželi pach krve a vyrazili vpřed na nepřítele.

Les byl strašidelně osvícený blikajícími pochodněmi a Lily se dívala do obličeje nepřítele a ten její pohled opětoval - obličej měl jako netopýr. Vysoké uši, hranatý čumák a ostré zuby vyceněné v divokém úšklebku. Ve žlutých očích se mu odrážel oheň. Lily chladnokrevně zacílila a vypálila další šíp. Sledovala jeho dráhu jak se kroutí, sviští vzduchem přesně k místu, kde měl nepřítel srdce. A pak místo toho, aby toho tvora propíchl, se prostě odrazil jako od kamene a spadl na zem. Tvor se ani nepokusil uhnout jenom se šklebil a probodával Lily pohledem. Ukazoval jí, že na něj šípy nepůsobí.

V té chvíli na netvora zaútočili ze dvou stran psi a Lily se bezradně podívala na Alyss. Elfka právě se zaúpěním nadzvedla barbara - jednu jeho ruku si přehodila přes rameno a druhou ho chytla kolem pasu. Gregovi se nějakým záhadným způsobem povedlo zůstat při vědomí i při všech těch zraněních a kupodivu i relativně rychle jít - někam do lesa.

Lily věděla, že musí také zmizet. Vystřelila ještě další šíp a volala psy zpátky. Zároveň popadla Abdula za rameno a řekla mu, že musí rychle utéct. Pak tmu rozetnulo pronikavé psí zakňučení, Oreo a Sobol zřejmě neuposlechli její výzvy a teď za to zaplatily.

Rozběhli se do lesa, dál do tmy a skrývali se, kdykoli zaslechli plácání křídel nad hlavou. Po půl hodině se zdálo, že se nepřítele zbavili. Našla je Oreo a chudák měla celý bok zkrvavený a doškrábaný...

Tak to bylo. Ráno se vrátili k obchodníkovu vozu, aby zjistili, že je vypleněný a Abdul přišel o svou pokladnici "s celoživotními úsporami". Přesunuli se do nejbližší vsi (Greg nehybně na voze, záplavy adrenalinu které mu umožnili v zápalu boje chodit, z něj už vyprchaly) a několik dní odpočívali. Místní kněz pomohl, aby se jim zahojili rány a teď stáli před rozhodnutím co dál.

Scéna 3: Hostinec u Lazara

Ve které se družina přecejen rozhodne, že vydá na lov přerostlého a nezranitelného netopýra. Přestože boj s ním byl tak bolestivý a skončil tak neslavně. Navíc obchodním Abdul jim slíbil dodatečnou odměnu za vrácení jeho ukradené pokladny a od hostinského zjistili, že je na tu nestvůru vypsaná odměna. Prý ji tu hledali zemanovi vojáci, ale nepochodili. A taky PJ říkal, že prý nic jiné nemá připravené, tak co už s ním...

Scéna 4: Vesnice

Ve které družina navštěvuje různá místa ve vsi a snaží se získat informace a lepší výbavu. Nedaří se, ale nakonec dostanou tip, že se můžou zkusit zeptat mluvícího havrana Modrovouse.

Scéna 5: Modrovous

Ve které se družina setkává s mluvícím havranem Modrouvosem, uplatí ho bochníkem sýra a on jim prozradí, že příšera se jmenuje Gorgona (Já jsem to věděl! Já jsem to věděl! Mám bestiář nastudovaný! Křičel hráč Grega. PJ pomstychtivě zavrčel, že ta příští příšera z pravidel už nebude. A v duchu dodal, že bude mnohem krvelačnější) a že je možné jí zranit magií a ohněm. A také se s ním domluvili, že je havran dovede k místu, kudy vede vstup do hnízda Gorgony.

Scéna 6: Chrám v podzemí

Havran Modrovous přivedl družinu ke vchodu do jeskyně, kam viděl Gorgonu několikrát jít. Než odletěl, tak ještě zakrákal: "Vychází po setmění a vrací se před svítáním. Jestli si troufáte vstoupit, tak tudy. Hodně štěstí."

Družina dlouhou dobu stála opodál a probírala své plány. Ve vsi zakoupili několik lahví oleje, připravili si pochodně a měli v úmyslu nestvůru upálit, přesně jak tomu bylo v úvodní scéně ve Shrekovi. To byl tedy původní plán, mezitím ale uběhla spousta neherního času a odhodlání hráčů nahlodaly pochybnosti. A začali probírat jiné plány, jako co kdyby jeskyni zahradili a nechali tu potvoru vyhladovat. Nebo co kdyby si na ní počíhali u vchodu a napadli ji zezadu. Nebo by ji mohli rozstřílet na kusy zápalnými šípy. Nakonec se zdálo, že se družina rozdělí a půlka jich půjde dovnitř, zatímco druhá půlka zůstane hlídat u vchodu... Scénář nastražení síťové pasti nad východem z jeskyně, který by PJovi úplně rozbil plány, a družině umožnil snadné vítězství byl velice blízko, ale nedošlo na něj.

PJ začal popisovat: Vstupujete do tmavého otvoru jeskyně a žaludek se chvěje podobně jako té noci, když jste se ukrývali v lesa a nad hlavou vám kroužila Gorgona. Nechce se vám dovnitř, ale překonáte ten pocit a vyrážíte vstříc...

"Počkej jako i já?" Skáče PJovi do řeči hráčka Alyss. "Vždyť jsem říkala, že počkám tady."

PJ jí zpraží pohledem, řekne: "Ano, i ty." A chce pokračovat ve výkladu.

"Ale já chci zůstat venku..."

"Ticho! A neskákej mi do řeči." Nedá se PJ a rychle naváže, než se protesty obnoví.

Kráčíte dlouhou chodbou, která se několikrát zakroutí jak kráčíte vpřed. Mihotavé světlo pochodní se stáčí jedním směrem a podle hučení a čerstvějšího vzduchu jste poznali, že se blížíte k vodě. Vystoupili jste z chodby do vysoké sluje a vaše pochodně ozářili hučící vodopád a úzký chodník vedoucí kolem něj.

Družina se obezřetně zastaví, protože čeká past. Úzký chodník je jediná cesta vpřed a nakonec se Greg jako první vydává vpřed. Úspěšně se dostane na druhou stranu. Chce vyzkoušet, jak je propast hluboká, tak tam hodí kámen. Ten se odrazí od stěny, zahrčí o kousek dál a dopadne na kámen. Zvuk se rozlehne slují a probudí její obyvatele. Vyděšené hejno velkých netopýrů! Rozpětí křídel mají větší než metr a zoubky mají také odpovídající. I když pro družinu jsou nebezpečnější jejich křídla. Přilétají v okamžiku kdy je Lily přímo uprostřed chodníku nad prospastí, v nejtenčím místě.

Souboj je krátký a zuřivý. Družina rychle pochopí, že se nechce postavit celému hejnu v otevřeném prostoru, takže všichni přeběhnou přes most a ukryjí se v chodbě vedoucí dál - netopýri odradí hořícími pochodněmi a ti je po chvíli nechají být. Utržené modřiny od křídel a zranění od zubů vyléčí hraničářky kouzlem léčení, které se naučili od kněze ve vesnici, když se léčili z prvního útoku Gorgony.

Chodba vedoucí dál už není přírodní jeskyně. Je to uměle vytvořená chodba z hrubě opracovaných kvádrů vedoucí někam vzhůru do tmy. Družina kráčí po schodech a očekává další problémy. A skutečně. Hluk z netopýři jeskyně upozornil na přítomnost nepřítele a ze tmy nahoře se začnou valit kameny. Členové družiny uhýbají jak to jen jde, ale přesto jsou někteří zasažení. Greg s válečným řevem běží vzhůru a elfky jsou mu v patách.

Družina vyběhne po schodech a otvorem vstoupí do další místnosti. První co vidí je dlouhé sloupořadí vedoucí k oltáři s velkým okem, které je zlověstně pozoruje. Před oltářem stojí Gorgona s připraveným lukem a střílí první šíp, který se chodákovi Gregovi zavrtá opět do ramene, do stejného místa jako při prvním souboji. Členové družiny se rozprchnou, jako když do nich střelí a začnou se schovávat za sloupy. Nestřílí z luku, ale podle plánu začnou vrhat připravené láhve s olejem. Nejdříve se nedaří trefit, ale naštěstí mají dost lahví a jsou tři, nepřítel je jeden. Po prvních zásahu začne družina vrhat pochodně a brzy trefí. Olej se rozhoří a Gorgona začne nelidsky ječet, vrhá se vpřed a zuřivě útočí. Vzduchem se šíří pach spáleniny. V té chvíli jí zasáhne další láhev oleje a oheň vzplane ještě víc. Gorgona odhodí Grega stranou a prchá z místnosti vchodem, kterým vstoupila družina.

Na schodech roztáhne křídla a letí rychle dolů. Voda! Rychle pochopí družina, která ji pochopitelně pronásleduje, ale nestvůra nestihne k podzemní řece doletět. Přistane na podlahu jeskyně, kde se svíjí v křečích, dokud nepřiběhne Greg a mocným seknutí jí neoddělí hlavu od těla (tolik šestek se házet nemůže, to neplatí - marně protestuje PJ). Družina chvíli pozoruje doutnající zbytky a pak se rozhodne vrátit zpět do chrámu s oltářem Vševidoucího. Za oltářem objeví dveře a za dveřmi místnost, kde Gorgona přespávala.

V místnosti je:

• Truhla s pokladem,
• psací stůl,
• slamník, kde Gorgona spala,
• úniková cesta vzhůru stropem.

Když postavy prohledaly truhlu s pokladem, našli si každý něco:

• Měšec zlaťákú - ví někdo jak rozdělit spravedlivě 50 zlaťáků mezi tři?
• Krásný meč bastard s nápisem na čepeli "Křtěný krví",
• dlouhý luk z pevného dřeva a modrým vyřezávaným nápisem "Hřmící",
• zelené šupinové brnění, které se kovově leskne,
• a Abdulovu pokladnici.

Zajímavé bylo také prohledat stůl. Na stole byla klec se dvěma holuby. Kromě toho v šuplíku byly psací potřeby a dva dopisy. Jeden zřejmě připravený k odeslání a druhý přijatý. Obsah dopisů ukázal, že Gorgona se jmenovala Galina a že je na místě na pokyn svého mistra, který jí přikázal napadat obchodníky na cestě a tím poškodit zdejší kraj zatímco nějaký jejich komplic jménem Andrej pracuje na dalších potížích na Bílé skále.

Družina si dopisy pečlivě schovala, Alyss napsala dopis "Mistrovi" jménem Gorgony Galiny, ve kterém říká, že všechno je v pořádku a plán pokračuje dobře, ve snaze oddálit odhalení, že mistrův služebník byl zničen. Greg sebou sbalil hlavu Gorgony Galiny (kterou useknutím zachránil před plameny) a pak družina vítězně opustila podzemní chrám. Zkoušeli ještě několikrát prohledat oltář s okem, ale nic nenašli.

Scéna 7: Odměna

Po návratu do vsi, ukázali hlavu Gorgony a vesničané se radovali. Hostinský je pozval na večeři na jejich počest a Abdulovi slavnostně předali jeho truhlu (vůbec si ji nenechali). Druhý den ráno, ... nebo spíš krátce před polednem s žaludkem ve stavu ještě choulostivém po večerní pitce, se vydali do tvrze, aby si vybrali odměnu za zabití nebezpečné stvůry ohrožující okolí.

Tvrz Konrádov byla sice malá, ale vypadalo dobře opevněná. Stráž u brány se netvářila zrovna nadšeně, že družina prý zabila temný stín. "Cože? Takoví holobrádci, že jej chytili, když my jsme jej nemohli najít?" Ale pak spravili svého nadřízeného a dvě elfky s barbarem předstoupili před zemana Zbyška Konráda. Stáli v sále s červeným kobercem vedoucím k židli, na které seděl muž v kvalitním koženém oblečení s ocelově šedými vlasy i vousem a jeho bystré černé oči si družinu bedlivě prohlížely. Za ním na stěně byl prapor království překřížený s praporem rodu Konrádů. Po stranách stáli tři rádci a blíž k družině dva strážci připraveni svého pána chránit v případě potíží.

Greg vytáhl znovu hlavu Gorgony a ukázal ji. Jeden z rádců, světlovasý mládec ve zdobených šatech a s dýkou u pasu, s úsměvem sestoupil z vládcova schůdku a hlavu převzal, aby jí donesl ukázat a když byl zeman Konrád spokojen, odložil trofej na stolek, stojící bokem. Zeman se pak zeptal:

"Kdo jste? Řekněte mi něco o sobě."

To byla velmi těžká otázka. Následováná váháním a přemýšlením. Ale nakonec jsme se dozvěděli jména všech družiníků a že se živí ochranou kupců před lupiči. No jo, co bys taky chtěl PJi :-). To byla také vhodná chvíle k představení rádců. Světlovlasý mladík byl správce hradu Jakub. Hnědovlasý statný muž s černým psem byl vrchní lovčí Martin. A štíhlý muž s černomodrým vousem v hnědé kutně a s dřevěnou holí v ruce byl Čaroděj Modrovous. Po té padla druhá otázka:

"Povězte mi, jak se vám podařilo zvítězit proti tomu netvorovi."

To už mělo lepší odezvu. Nejprve jsme se dozvěděli, že Gorgona byla zabita ohněm, ale zeman Zbyšek Konrád se zajímal o celý příběh a tak postupně každý řekl kousek toho příběhu a nakonec Alyss předala správci Jakubovi dopisy, které našli v doupěti. Jejich přečtení vyvolalo na čelech přítomných vrásky a krátkou diskuzi a zřejmý nápad, že Andrej z Bílé skály je určitě zeman Andrej ze sousední tvrze jménem Bílá skála.

Diskuze byla uzavřena krátce po té a družina byla požádána, aby se večer před klekáním dostavila na nádvoří hradu ke slavnostnímu předání odměny a pak, že jsou zváni na slavnostní večeři se zemanem. A tak se také stalo. Družina krátce prozkoumala tvrz a vesničku pod ní, trošku se vyptávala na zemana Zbyška Kondráda, jak vládne v této zemi a pak se vrátili na nádvoří, kde už se shromáždilo množství lidu. Někteří si je prohlíželi a něco si šeptali. Pak se otevřela vrata a před své poddané předstoupil zeman i se svými poradci. Když pokynul rukou zazněly slavnostní trubky.

Tramtará - trarara tramtará - tradadadá.

"Poddaní, " oslovil je zeman Zbyšek, "Sešli jsme se tu, abychom odměnili statečné dobrodruhy, kteří porazili temný stín a osvobodili tak vesnici Lhotu od útlaku."

Rozhlédl se vyzývavě kolem a pak pokynul: "Alyss, Lily a Gregu - předstupte."

Družina přistoupila za opětovných oslavných tónů trumpety a správce Jakub do rukou Alyss předal měšec s padesáti zlatými (ach jak si je asi rozdělí?).

Po té zeman Zbyšek opět promluvil: "Temný stín přepadl obchodníka, kterého chránili. Po chvíli boje s příšerou, bylo zřejmé, že nevyhrají a utekli - " zeman zvedl ruku, aby utišil lid dříve než se začnou smát takzvaným hrdinům, co utečou z boje. "To je velice důležité - vědět kdy bojovat a kdy ustoupit. Oni ustoupili, aby mohli bojovat později a tentokrát vyhrát. Dokázali zjistit jak mohou svého neřítele zranit, dokázali jej najít a měli dost odvahy a odhodlání, aby vstoupili do jeho doupěte a zničili jej na jeho vlastní půdě. A to je druhá důležitá schopnost - nevzdávat se a zkusit to znova, i když se to napoprvé nepodařilo - jít za svým cílem."

Zeman Zbyšek Konrád se podíval na družinu a pokynul rukou k nim: "Tady stojí ti, kteřé osvobodili Lhotu od temného stínu. Děkuji vám."

Pak jim zeman vyjádřil svou úctu mírnou úklonou hlavy, otočil se, opustil publikum a zamířil zpět do vnitřku tvrze. Správce Jakub s úsměvem poplácal Grega po rameni, mrknul jedním okem na Alyss a tím druhým na Lily a pozval je k večeři v zemanově hodovní síni. Dlouhý dubový stůl byl plný zvěřiny a hojně zatížený džbánky vína. K zábavě hostů kromě vyprávění o soubojích a hrdinských skutcích přispěl i bard zpívající a hrající balady.

Abych nezapomněl, ještě jedna věc se stala. Než "ráno" družina odešla, ještě jednou se setkala se zemanem a jeho poradci. A velice nerozvážně přijali návrh, že půjdou na tvrz zemana Andreje - na Bílou skálu - a zkusí zjistit jestli se tam něco podezřelého nechystá.