Dobrodružství pro hry na hrdiny
Toto dobrodružství přímo navazuje na Hřbitov za úplňku a začíná v okamžiku, kdy družina dostane další úkol od Světlany. Džahhán an-Nár postavil pro vévodu nesmírně žhavící pec, která měla sloužit pro výrobu mečů z kvalitnější oceli. Ovšem něco se pokazilo a ohniví elementálové ovládli důl a vyhnali všechny kováře a dělníky. Tím úplně znepřístupnili zdroj železa. Vévoda požaduje nápravu situace a Světlana si myslí, že to je dobrá příležitost získat přízeň vévody. Džahhán an-Nár se ovšem také nechce nechat zahanbit a svým harémem také vyráží znovu získat důl zpět.
Světlana vás opět přivítala ve své pracovně. Vše se zdá být velmi podobné tomu, jako jste to tu viděli i předtím. Velký dřevěný stůl, velké okno, krb ve kterém hoří oheň, stolek s alchystickými aparaturami, velká knihovna. I její vysoký osobní služeník stojí na stejném místě jako předtím a mračí se úplně stejně. Jiné je to, že na stole vidíte hlodavce, kterého jste tu viděli i naposledy, ale nyní leží nehybně na stole pod velkou lupou a má rozříznuté břicho. Kromě toho je o stůl opřený podlouhlý, kovový předmět vysoký asi 40 coulů.
Zde předpokládáme, že družina splnila přechozí úkol a přinesla vlasy Krvavého krále.
Vítejte zpět, ráda vás opět vidím. Vyskytla se neočekávaná naléhavá záležitost, která je třeba řešit a všichni ostatní schopní lidé jsou právě na cestách, tak jsem vás chtěla požádat, zda by jste se mohli vydat do dolu pod Rozeklanou horou, svázat a uvěznit ohnivého elementála, který se vymkl kontrole a přinést mi ho. Dodám samozřejmě potřebné prostředky.
Ctěný kolego Marlive,
přijeď co nejdříve. Mám tu něco, co musíš vidět, a potřebuji někoho, kdo mě ujistí, že jsem se nezbláznil.
Základní alchymistické poučky říkají, že elementálové nemají duši ani sebeuvědomění. Jsou pouhou energií spoutanou sférou, která působí zdánlivě tupě a omezeně. Pravda je však poněkud složitější. Tyto bytosti sice nedokáží mluvit, avšak rozumějí příkazům svého stvořitele a následují je s přesností, jež může být mylně považována za bezmyšlenkovitou poslušnost. Mnozí alchymisté proto zacházejí s elementály bez bázně, jako s nádobami naplněnými silou, nikoli s něčím, co by mohlo naslouchat… a pamatovat si.
Po mnoho dní jsem ve svém jezírku využíval vodního elementála, jehož původním účelem byla pomoc s „destilací“ many. Zpočátku se zdálo, že jde o špatný nápad a že celý koncept nebude fungovat. Elementál sice přesně poslouchal mé příkazy, avšak nebyl schopen oddělit magické složky od nemagických. Další nepodařený týden a další neúspěch mě přiměly odejít rozladěný — a elementála jsem neodvolal. Následující den mě zaměstnaly jiné části laboratoře, a když jsem se toho večera, přiznávám neochotně, k jezírku vrátil, zjistil jsem, že elementál tam stále je… a co víc, úkol byl splněn. Dokázal z dodaných materiálů destilovat manu, a přestože jí bylo méně, než jsem očekával, jednalo se o první skutečný úspěch. Jistě si dokážeš představit mé nadšení. Skákal jsem kolem jezírka a tancoval jako mladík plný energie okolo své vyvolené. Přidal jsem do nádrže větší množství svatojánského stříbrného kapradí a zůstal celou noc vzhůru, abych sledoval průběh destilace. Nakonec mě však jemné šplouchání vody ukolébalo a usnul jsem na okraji jezírka. Probudil mě chlad. Byl jsem celý mokrý — oblečení, vlasy i nástroje. Mé zápisky plavaly po hladině jezírka. Chtěl jsem se k nim vrhnout, když se voda rozčeřila, jako by pod hladinou plula ryba či kačena, a proud směřoval k nádrži s manou. Když jsem spatřil, že je plná, nechal jsem zápisky osudu a okamžitě se pustil do vyprazdňování nádrže. Na takové množství nebyla stavěna a hrozil výbuch.
Po tomto incidentu jsem si začal počínat opatrněji. Zjistil jsem, že elementál sám odčerpává část many, aby mohl zůstat v tomto světě. Dlouhé hodiny jsem vysedával u jezírka, pozoroval její činnost, mluvil na ni a nakonec jsem ji dokonce pojmenoval — Liriel, Šepot vody. Několikrát se mi stalo, že jsem u jezírka opět usnul a část mých zápisků skončila rozmočená ve vodě. Nikdy jsem však neviděl, jak se to stalo, a tentokrát jsem nebyl mokrý jako poprvé. Měl jsem pocit, že se na mě voda dívá. Natáhl jsem ruku a lehce prstem přejel po odrazu své tváře, kde jsem napsal její jméno: Liriel. Hladina se uklidnila a já znovu spatřil svůj odraz. Oči však byly jiné — ne černé, nýbrž modré. Poté se hladina opět pohnula a přes naši tvář se objevila písmena: L-I-R-I-E-L.
Budu tě netrpělivě očekávat.
Lucius Van De Bron
Když jsem zabušil na Luciovy dveře, ozval se zevnitř výkřik, po němž následoval hukot. Dveře se rozletěly a z domu vyrazila vlna vody, která odtekla do potoka. Luciovo tělo leželo na dně prázdného jezírka v laboratoři. Dýchal, měl slabý tep, avšak nereagoval na žádné podněty. Jako by jeho duše opustila tělo a zanechala za sebou pouhou prázdnou schránku.
Marliv Zazibi
Světlana vysvětluje i ostatní věci:
Družina přijde na rozcestí. Jedna cesta vede nahoru ke vstupu do dolu a po druhé prišel Džahhán an-Nár na svých kouzelných nosítkách. Džahhán an-Nár je malý gnóm s orlím nosem, černýma pichlavýma očima, bradou a tmavou pletí. Na sobě má volné,modré bavlněné oblečení, červený turban a volné kalhoty. Na rukou má několik zlatých prstenů s drahokamy. Jeho nosítka jsou vyrobená z lehkého kovu a dřeva, mají několik tlačítek a páček na ovládání různých funkcí. Nosítka jsou schopná vznášet se nad zemí a samovolně se pohybovat, v zadní části je vidět velký kruh s tyčí uprostřed. Když se nosítka pohybují, tyč se otáčí.
Vedle nosítek jedou na koních dvě mladé ženy s atletickou postavou, jedna z nich je šermířka Sirael (Siri) s krátkými černými vlasy a dvěma ostrými šavlemi. Druhá je hraničářka Jésael (Džesi) s hnědými vlasy po ramena a dlouhým lukem. Alchymista odbočí na cestu k dolu, otočí se s směrem k přicházející družině. Za sebou vytvoří modrou svítící bariéru a počká až družina přijde blíž. Teď bude následovat krátká scéna - rozhovor, která skončí tím, že alchymista Džahhán an-Nár si potvrdí své podezření, že družina je tu na žádost Světlany a chce získat jeho elementála. Když odmítnou říct, pro koho pracují, tak to bere jako přiznání. Napadení je také přiznání. Spolu se svými harémem projde pozpátku projde bariérou a vyrazí nahoru po cestě k dolu.
Až družina přistoupí k čekající Džahhánově družině přeštěte následující (pokud udělají něco jiné než půjdou přímo k nim, tak improvizujte :)
Těsně před modře průsvitnou stěnou čeká malý gnóm ve volném modrém oblečením s červeným turbanem na hlavě. Má snědou tvář, tmavé, pichlavé oči, orlí nos a úzké rty. Vedle něj stojí dvě mladé ženy, vlevo na krátko ostříhaná černovláska v tmavém oblečení a kroužkové zbroji. Na zádech má dvě sečné zbraně. Napravo od gnóma stojí bruneta s vlasy po ramena. Na sobě má světle hnědé oblečení a strakatou pláštěnku. V pravé ruce třímá velký dlouhý luk a u pasu má velkoý toulec se šípy. Malý mužík se zašklebí, zamává přes sebou rukama a říká: "Stát, dál nikdo nesmí! Vy nevíte, že důl je uzavřený? Vevnitř se probudil pradávný oheň a spálí každého, kdo vstoupí. Otočte se a jděte zase domů."
Džahhán an-Nár je připraven a jeho harém taktéž. Pokud se družina pokusí zaútočit, nebo se příliš přiblíží, udělají krok zpět a začnou výstup ke vchodu do dolu. To také udělají pokud družina prozradí, že pracují pro Světlanu nebo budou neodbytní a nedají si říct, že mají jít pryč.
Džahhánova nosítka nesou svého pána rychlostí 10 mil za hodinu, a pokud bude družina utíkat, bude rychlejší a tak Džahhán vytváří další překážky, když jej družina začíná dohánět. Sám odmítá běžet a jeho harém kluše na koních vedle něj.
Následující tabulka ukazuje čas nutný k překonání vzdálenosti od křižovatky ke vchodu. Pokud družina získá nejvíce 15 časových bodů, podaří se jim dorazit ke vchodu dříve než alchymista Džahhán an-Nár a jeho družina.
| Džahhán an-Nár dosáhne vchodu za | 15 |
| Družina dosáhne vchodu za | 10 |
| Rychlé překonání překážky | +1 |
| Pomalé překonání překážky | +2 |
| Neúspěch | +3 |
Džahhán an-Nár za sebou vytvoří tmavě modrou, poloprůhlednou bariéru, která blokuje cestu k dolu. Bariérou může projít každý, kdo do ní vstoupí po zpátku. To přesně udělá alchymista a jeho družina. Udělají krok zpět, projdou bariérou, pak se otočí, alchymista nastoupí do nosítek a budou pokračovat po cestě vzhůru. Bariéra brání pohybu čelem vpřed nebo bokem. Bariéru je možné rozbít kouzlem, které však vyžaduje soustředění a čas. Kromě toho je možné jí přelézt buď přímo nebo po skalách a otevřít z druhé strany posunutím hraničních kamenů - tmavě modré kostky, z kterých energie vychází. Posunout kameny je možné i telekinezí nebo jiným podobným způsobem. Sama se deaktivuje po pěti minutách.
Džahhán an-Nár rozhodí za sebe semínka růží posvěcené druidem a zaleje je hadicí, která je připevněná na jeho nosítkách. K hadici připevní kontejner z růstovým koncentrátem a růže divoce vyrostou. Stezka je zablokovaná růžovým houštím, které lze propálit, kterým se lze prosekat nebo je lze obejít lezením po skalách kolem. Křoví je dlouhé deset sáhů.
Džahhán an-Nár stiskne další tlačítko na svých nosítkách a ze zadní části se vyleje černá tekutina, která postupně pokryvá stezku. Zároveň rozvinuje zápalnou šňuru, kterou zapálí v příhodném okamžiku a zahradí tím družině cestu nahoru. Plameny se divoce rozhoří a k obloze stoupají oblaka černého dýmu. Oheň nejde snadno uhasit vodou, ale opět se dá obejít, přeletět, lézt kolem po skalách nebo prostě počkat. Družina se také může pokusit přerušit zápalnou šňuru dříve než oheň začne, například velmi přesnou střelou nebo nějakým kouzlem. Další řešení je použít svitek od Světlany určený ke zkrocení ohnivého elementála. Hasící přístroje dokáží vytvořit pěnovou "stezku", takže je možné projít, pokud se členové družiny nenadýchají dýmu - ještě si musí přikrýt ústa. Zvířata se budou bát na takovou stezku vkročit.
Když se dostanou nahoru první, můžou zavřít dveře. Uvnitř je páka, která ovládá mechanismus dveří a zasune nebo odsune velký kamenná kvádr na místo. Když se dostane nahoru první Džahhán an-Nár, zavře dveře on. Dveře je možné otevřít zevnitř (okno pro pozorovatele je vysoko, ale dá se tam vylézt nebo vyletět) nebo kouzlem, které ovšem vyžaduje soustředění a trvá delší dobu. Nebo je možné kamenné dveře hrubou silou rozbít, ale to také trvá. Pokud se družina rozdělí a někdo z nich přijde dřív, mezitím alchymista na nosítkách a pak až zbytek družiny - tak co potom?? Jak by se to dalo řešit?
Když ho předbíhají přečtěte následující:
Přibíháte čím dál tím blíž k nosítkám a dvou koním a na okamžik se zdá, že budete muset použít síly, aby jste mohli projít, ale potom gnomí alchymista pokyne a jeden kůň uhne před nosítka a druhý za ně. "No tak si jděte," rozhazuje rukama mužík v nosítkách, "ale varoval jsem vás, není to bezpečné." Poslední z vás pak slyší mumlání: "Hmmmmmm, asi jsem měl dát na kolegu Whittla a instalovat raději reaktivní motor."
Vevnitř dolu je třeba se držet mapy od Světlany, aby přišli do místnosti s pecí. Zde můžou použít předměty od Světlany na obranu před ohnivými elementály. A uvěznit jejich vůdce s inteligencí do lampy. Scénu si představuji jako boj o svobodu, kde elementál obviní družinu z toho, že jsou otrokáři ohně a proti svitku od Světlany se nedokáže bránit. V té chvíli přichází na scénu alchymista an-Nár a požaduje vrácení elementála (lampy s elementálem) - je to jeho majetek.
Koleje od vchodu vás vedou do nitra hory. Chodba je úzká a vlhká, lemovaná výdřevou. Svažuje se dolů, zatáčí se napravo i nalevo. Minuli jste několik odboček, ale tam nevedou koleje, tak tam nejdete. Po delší době se konečně chodba rozevře a z malého těsného prostoru vstupujete do obrovské skalní síně. Nahoru na strop nevidíte, ale vidíte dolů. Nacházíte se ve vrchní části dómu a koleje klesají po cestě při jeho stěně dolů do tmy. Tam vidíte oheň. Pulzující, skákající, blikající. Jak přicházíte blíž, vidíte více podrobností. Ve středu obrovská pec, z které vedou průduchy a výpustě k zařízením pro výrobu zbraní.
Pokud byl rychlejší Džahhán al-Nár, družina přichází ve chvíli, kdy je elementál uvězněn a je svědkem, jak se ze svobodného elementála opět stává otrok. Družina se musí rozhodnout, jestli se pokusí elementála pro Světlanu získat a jak. Pokud byla družina rychlejší, přečtětě následující:
Sestoupili jste po stezce dolů a chlad čišící z kamene všude kolem nahrazuje teplo. Žhavá pec před vámi přitahuje přirozeně vaše oči a tak vidíte, jak z plamenů vyprskne několik plamenů směrem k vám. Jste ještě 50 kroků daleko a plameny se rozletí ve spršce jisker do ohnivého obrazce, který zase rychle zmizí, ale jeho obraz vám ještě okamžik zůstává vypálený do paměti. Ti z vás, kdo umí číst, ví že to znamená: "Jděte pryč!"
Vzápětí ze žhavého srdce pece vyskočí rudě pulsující ještěrka velikosti vlka a její oči jasné jako žhavé uhlíky se zaměří na vás. Na druhé straně pece se zformuje neustále se točící vydušný vír, ve kterém poletují žhavé uhlíky. Uhlí se spojí do svalnaté paže, která uchopí ocelový meč ležící ve stojanu vedle pece a pak se otočí směrem k vám.
Ještě by tu měl být dusící útok na toho, kdo se přiblíží k peci.
Oba menší elementály lze snadno porazit pomocí hasícího přístroje od Světlany. Azbestové štíty jsou vysoce účinné proti plamenům šlehajícím z pece i proti ohnivému útoku ještěrky. Proti útoku mečem jsou to standardní štíty. Vysoce účinná budou také kouzla nebo lektvary postav pokud si pro tuto příležitost nějaké připraví. Zkrotit spalující sílu většího elementála je snadné svitkem Pronikavého mrazu od Světlany a otevřením lampy jej pak uzavřít. Pokud svitek nemají, můžou zkusit použít hasící přístroje (pokud je ještě nevyužili) a kouzla. Existují i jiná řešení, ale ty nejsou snadná. Elementál je tak žhavý, že většina vody v jeho blízkosti se prostě odpaří.
Když jsi svitek otevřel, do oličeje ti udeřila vlna chladu a ulevila ti od všeprostupujícího horka. Tvé rty začaly šeptat slova zaklínadla a kolem do ruda rozžhavené pece začal dout mrazivý vítr. Oheň zaplál a vzdoruje, vystřeluje ohnivé jazyky, které vybuchují ve slova: "Ne!" "Už nebudu otrokem!" "Aááá." Mrazivý vítr však jen krouží kolem rychleji a rychleji a zfoukne každé ohnivé chapadlo. Vidíte, že původně do běla rožhavené jádro ohně ve tvaru tancující dívky ztmavlo do oranžové a okolní plameny pohasínají.
Vytáhl jsi připravenou kovovou lampu, otevřel jsi horní víčko, kudy se obvykle dovnitř lije olej a nastavil jsi ji směrem k elementálovi. Jako lákaný nějakým kouzlem nebo vidinou úkrytu, se plamen natáhl k lampě a mizí uvnitř. Víko rychle zavřeš a zašroubuješ. Lampa se na okamžik rozpálí, tak že i když ji držíš za rukojeť přemýšlíš jestli ji nepoložit na zem, aby jsi se nespálil. Lampa však pomalu chladne. Na okamžik na konci zahoří malý plamínek lampy. Pak oheň uposlechne tvou vůli a plamínek opět zhasne.
V případě, že postavy přijdou na scénu až po Džaháhanovi, vidí jak alchymista zotročí elementála ledovým bičem - zažene jej do karafy na víno, kterou zavře kovovou zátkou.