Opilec
Zíráš na ženu a zrak se ti pomalu zakaluje. Zvuky a vůně jsou najednou jasnější - vidíš její pulzující krční tepnu, sleduješ jak se jí při nádechu dme hruď. Cítíš teplo jejího těla, které ti připomíná jak je tahle noc chladná. Myšlenky se ztrácejí a převládá nepopsatelný zvířecí hlad. Svaly se napínají, aby vás přenesly k vaší kořisti....
V této chvíli by měl někdo rozhodnout, zda dokáže tvá postava odolat svému hladu. Obvykle tak činí kostky a nebo vypravěč, nicméně protože je postava nezkušená, usoudíme, že v hodu neuspěla a nedokáže potlačit svůj hlad.
Ženeš se kupředu a své tělo již neovládáš. Nedokážeš mluvit, myslet ani cítit - tvým jediným cílem je utišení hladu. Chytneš jí jednou rukou kolem pasu, zakloníš hlavu druhou a pak zaboříš své ostré tesáky do nádherné křivky jejího krku.
Cítíš jak tvé tesáky pronikají kůží oběti. Žena chvíli bojuje, ale pak se přestane zmítat a zavěsí se do tebe. Vnímáš rychlý tlukot jejího srdce a vzdáleně cítíš doteky jejích dlaní bloudících po tvých zádech jako po milencových. Tvá mysl však nestíhá vnímat všechny tyto detaily - vše co existuje je jen extáze pití krve. Stéká dolů tvým hrdlem, ale ne do žaludku jako jiné jídlo nebo pití, které jsi kdy ochutnal. Šíří se tvým tělem všemi směry a cítíš, že tvé paže sílí a smysly jsou ostřejší. Cítíš hluboké a dlouhotrvající potěšení, lepší než jakýkoliv dřívější nebo možný sex. Víš, že pohlcuješ jinou lidskou bytost a jedna tvá část se odvrací s odporem a zděšením. Tento pocit však potlačuje souhlasný řev a stále větší hlad nějakého nového hlasu zevnitř.
Věc v tvých rukou se stává chladnější a její pohyby se zpomalují. Jedna část tvé mysli se pokouší něco ti pošeptat, něco důležité, ale jsi ztracen v návalu krvi, v extázi z krmení. Ten hlas se stává neodbytným a tak na chvíli přestaneš a zjišťuješ, že ten hlas je tvůj vlastní a ta věc v tvém objetí je lidská bytost.
Co dál?