Dobrodružství pro hry na hrdiny
Antonín Štědrý věděl od mládí, že toho hodně dokáže. Taky se mu líbila Anička Břízová, se kterou se dlouho kamarádil. Aby ji mohl požádat o ruku a uživil ji a rodinu, kterou by spolu založili, vydal se do světa vydělat peníze. Uplynulo několik let než se mohl vrátit do rodné vsi (jmenuje se Čistá Voda), aby zjistil, že jeho milá má jiného nápadníka uhlíře Vojtu Černého a nevítá ho s otevřenou náručí.
Rozhodl se o Aničku bojovat a využít získaných peněz k postavení větrného mlýna, který by mu a jí zajistil budoucnost. Práce však trvala dlouho, dodávky materiálu vázly a řemeslníci nechodili včas a Anička se místo opětovného sblížení s ním ještě více sbližuje s Vojtou.
Antonín neví kudy kam, ale stále věří, že když postaví mlýn, Anička změní názor. Neví jak jí přesvědčit a v zoufalství vysloví nahlas: "Dal bych svou duši, jen aby ten mlýn dokončil co nejdřív." A pomoc skutečně přijde. Objeví se Ďábel a slíbí mu pomoc - na oplátku však musí Antonín slíbit, že mlýn přinese prosperitu jenom jemu. Je to past, ale mlynář ji nevidí a spadne do ní.
Najednou všechno jde jako na drátkách a mlýn roste přímo před očima - za měsíc je hotový, spuštěný akorát před sklizní. Když mlýn Antonín Aničce ukazuje je okouzlena tím jak je to vymyšlené a jak to všechno pěkně funguje. Sklizeň je tady a Antonín na ní nemá čas, mele a jak Ďábel žádal, nechá si za to pořádně zaplatit. A ti co na to nemají, tak těm nemele.
Anička vidí, že Antonín je chamtivý a tak se s ním pohádá. Antonín nechápe, co je špatně a věří, že když Anička uvidí, jak mlýn vydělává a že s ním bude mít zajištěnou budoucnost, tak změní názor.
To se však nestane a když se za ní vydá s prstenem, narazí na ni a uhlíře Vojtu, jak ji žádá, aby se stala jeho ženou a ona přijímá. Rozčilený utíká do mlýna a volá Ďábla, aby mu znovu pomohl. Druhý den na Vojtu spadne strom a umírá.
Uběhne rok a další sklizeň a mlýn bohatne. Antonínovi se nepodaří se více sblížit s Aničkou - jeho touhy zůstávají nevyslyšeny.
Třetí rok přivolá Antotnín znova Ďáble a chce, aby za ním Anička přišla do mlýna. Úroda je mizerná, ale mlýn stále vydělává dost. Všichni ve vsi mají málo jídla a Břízovým navíc liška vyplení kurník a plíseň sní brambory. Je únor a sousedé nemají jídla nazbyt a tak se jednoho večera vydává Anička nahoru na kopec do mlýna, ale už se nevrátí.
Její rodiče, Břízovi, se druhý den vydají do mlýna, ale dceru tam nenajdou. Antonín tvrdí, že do mlýna nikdy nepřišla. Rodiče rozezlení odejdou a vrátí se s davem vesničanů, kteří Antonína shodí z vrcholu mlýna a vezmou si zrní, aby měli co jíst. Povídá se, že mlynář měl velkého psa, který se utrhl z retězu a utekl před rozlíceným davem.
A od té doby ve mlýně straší. Mechanismus mlýna je rozbitý a nikomu se nedaří jej opravit. V noci okolo obchází pekelný pes a vevnitř se prochází duchové...
Anička do mlýna nepřišla a zabil ji divoký pes a odtáhl její tělo do svého doupěte. Vesničané pak zlynčovali nevinného a jeho duch tam straší a snaží se to říct komukoli, kdo se pokusí v mlýně přespat. Pes navíc není obyčejný. Jako experiment ho sem nasadila paní z Černého lesa. Našla divokého psa a na krk mu připoutala řetěz spoutaný zlou magií, která psovi propůjčuje sílu, inteligenci a schopnosti. Paní také zajímá, jak se pes bude vést a proto platí hostinskému za zprávy a za to, že historku o strašení podporuje.
V mlýně mohou objevit truhličku zlaťáků. V doupěti psa pak kosti lidí a jiných tvorů, Annin stříbrný medailon a pár předmětů od přepadených lidí. Pes zřejmě napadal osamělé pocestné, ale do vesnice chodil jenom do kurníků v nouzi nejvyšší.
Dobrodružství je rozděleno na tři části.
V první, úvodní přijde družina do vesnické hospody a dozví se ďábelský příběh a bajku o mlynářově zlatě. Cílem první části je přesvědčit družinu, že stojí za to jít se podívat k mlýnu a podat jim vesničany přibarvenou verzi událostí. Také je třeba dostatečně zdůraznit hrozbu pekelného psa.
V druhé se družina vydá prozkoumat mlýn a podaří se jí zjistit, že mlynář je nevinný. Otázka, kam zmizela Anna, zůstává nevyřešena. Nicméně kromě toho by se měla družina dozvědět, že v okolí se potuluje obrovský pes.
Ve třetí vystopují pekelného psa a ukončí jeho řádění (záleží na nich, jestli jej zajmou nebo zabijí).
Závěr pak patří setkání s vesničany a vysvětlení co se stalo. Družina může navrátit Břízovým medailon jejich dcery, aby potvrdila svou verzi, nebo přinést mršinu psa. Také předpokládáme nějakou diskuzi o tom co se stalo ve mlýně - vesničané zlynčovali mlynáře - měl by následovat trest? A jaký? Taky je tu otázka pekelného psa - jak se tam dostal?
K dispozici máme dva obrázky vesnice nebo mapu, ale chatgpt ji nikdy nevygeneroval správně. Varianta 1 a varianta 2.
V této scéně se postavy setkají s hostinským Jírou a rybářem Mírou. Jíra je je podsaditý muž s širokými rameny a kulatým obličejem, který má vždy červené tváře – buď od tepla z krbu, nebo od vlastního piva, které si sám vaří a považuje za nejlepší v kraji. Je bodrý a hovorný, ale když přijde řeč na nadpřirozeno, přehnaně se pokřižuje a nervózně pokukuje ke dveřím. Mluví rád nahlas, přehání a občas si i protiřečí. Když vypráví historku o mlýně, jeho hlas se snižuje do dramatického šepotu, jako by snad i stěny měly uši. Míra je vysoký, hubený se šedivými vlasy a zelenou čapkou. Mluví pomalu a rozvážně a nenechá se jen tak něčím zmást - ale když mluví o mlýně, hlas se mu změní a oči se mu rozšíří strachem.
Ještě před chvílí jste se brodili blátivou cestou k vesnici Čistá Voda. Z ocelově šedé oblohy padaly provazy vody a studený vítr se vám zakusoval až do kostí. Boty máte těžké od bláta, voda se vám dostala snad úplně všude. Teď jste prošli dřevěnými dveřmi do malého hostince s vyřezanou cedulí Černý dub.
Uvnitř je příjemné teplo. V krbu praská oheň a z kotlíku nad ním se line hutná vůně česneku a majoránky. U okna sedí dva muži nad šachovnicí. Podsaditý muž s červenými tvářemi se zvedne a na okamžik se zastaví pohledem na louži vody, která se tvoří na podlaze z vašeho promočeného oblečení. Pak se na jeho tváři objeví široký úsměv a povídá: "Vítejte u Černého dubu, poutníci! Já jsem Jíra. Posaďte se, osušte se a já vám zatím donesu polévku."
Rychle se odkolébá k pultu, vezme hadr a několika zkušenými pohyby utře dřevěný stůl u krbu. Jakmile se zbavíte mokrých plášťů a usadíte se na lavice, Jíra už je zpět s miskami a lžícemi. Vzápětí odběhne a pak sundá z ohniště těžký kotlík a položí ho doprostřed stolu.
"Jen se neupejpejte, po takovým nečase vám ta polívka sleze do krku jak anděl! A žádný strachy, je poctivá – žádný kočičí maso, hehe!" Hostinský se zasměje vlastnímu vtipu, poplácá se po břiše a zamrká na vás.
Pak si utře ruce do zástěry a znovu se posadí ke svému protihráči – vysokému, hubenému muži se zelenou čapkou a dýmkou v ruce.
"Tak kde jsme to skončili, Míro?" řekne Jíra a poposedne si na lavici.
Míra pomalu potáhne z dýmky, přimhouří oči a posune figurku.
"Jezdec na D4, Jíro." Říká pomalu a rozvážně pokývá hlavou. Zvědavě se podívá vaším směrem a pak se vrátí zpět k šachovici.
Chvíli se v hostinci ozývá jenom vaše mlaskání a občasné zamumlání šachistů. Pak Míra udělá obláček kouře z dýmky a napůl pobaveně říká: "Jíro, ty hraješ jako ponocný."
"Dyť mně znáš Míro," zasměje se hostinský, "jak mám možnost dozvědět se něco nového, tak se neumím soustředit."
Pak se otočí přímo k vám a říká: "Vypadáte, že jste toho spoustu zažili," jeho oči zabloudí k vašim zbraním, "a že se nebojíte. Možná jste i spáchali nějaký ten hrdinský čin. Tak co, pochlubíte se? Jak je vaše jméno a odkud jste? To víte Čistá voda je malá vesnice, moc zpráv ze světa sem nechodí."
Nechte postavy ať se představí a povypráví nějaké své dobrodružství. Až ho dovypráví nebo ještě žádné nemají, tak jim hostinský povypráví o strašidelném mlýně. Není kam spěchat, venku prší, tak povídání u krbu se zdá být jako dobrá zábava.
"Viděli jste už někdy strašidelný mlýn?" Povídá Jíra. Míra jenom mlčky zakroutí hlavou a na okamžik obrátí oči v sloup.
"Lidi si vymyslí ledasco, ale to, co vám řeknu, je svatá pravda," pronese Jíra a rychle se pokřižuje. "Mlynář byl hamoun, využíval toho, že jeho mlýn je jediný široko daleko a obíral lidi o jejich poctivě vydělané peníze. A taky si myslel na Ančí. Jó, Ančí to bylo děvče jako květ," zasnil se na okamžik Jíra a Míru kývne hlavou.
"Abyste rozuměli, byli kamarádi, když byli malí a pak šel Tonda - ten mlynář - do světa vydělat peníze a když se vrátil, začal stavět ten mlýn. Ančí si mezitím, ale našla jinýho - uhlíře Vojtu. Byli zaláskovaní až do nebe a pro Tondu to nevypadalo vůbec dobře. A víte co se s Vojtou stalo?" Jíra se nakloní blíž k vám, hlas mu poklesne do tichého šepotu. "Kácel strom a ten na něj spadl. Rozumíte? Tisíckrát předtím dělal to samé… a najednou – bác! Smůla, říkali někteří. Ale jiní... jiní říkali něco jiného." Jírův hlas začal přeskakovat a znovu se pokřižoval.
"To jsou jen řečí Jíro," zabručí Míra trochu otráveně, ale není v tom moc přesvědčení.
"Řeči, neřeči," mávne rukou hostinský a rozčilením mu začne přeskakovat hlas: "Ďábel mu pomohl, tak to je! Smluvil se s ním. Stejně jako to bylo s tím mlýnem. Nešlo to dostavět a pak měl najednou - puf a za pár dní měl hotovo a mohl mlít!"
"Co myslíte, jak rychle se dá postavit takový mlýn? Tonda začal stavět na jaře a v létě měl hotovo a mohl začít mlít. No slyšeli jste to už někdy?
Nechte chvíli postavy podiskutovat s hostinským. Zatímco Jíra bude přilívat oĺej do ohně, Míra spíš sem tam zabručí, že to nejde dokázat nebo něco v tom směru. Když se budou ptát jak to bylo s tou dívkou, tak hostinský spustí "To vám hned povím:"
"Tonda byl do Ančí odjakživa zamilovanej, to bylo Ančí sem a Ančí tam - potom odjel do světa a když se vrátil, tak už s ním nechtěla nic mít. Hádali se – to každý věděl. A pak loni přišla krutá zima. Dlouhá a hladová. Nikdo neměl moc jídla a u Břízů to měli ještě těžší, liška jim odnesla kuřata. Anička bydlela u rodičů, víte? Nakonec se od nich nechala přesvědčit a šla nahoru do mlýna poprosit Tondu o trochu jídla... a toho večera se to stalo." Na chvilku se dramaticky odmlčí a pak vyhrkne: "Pohádali se a zamordoval ji!"
"To nemůžeš vědět," odporuje Míra.
"No a co jiného se jí asi stalo? To zmizela jen tak?" Odporuje Jíra a několikrát bouchl pěstí do stolu. Pak se nadechl, podíval se z okna směrem k mlýnu a pokračoval: "Když se Ančí druhý den nevrátila domů, vydali se staří Břízovi pro ni a když přišli nahoru, mlynářskej jim tvrdil, že ji včera vůbec neviděl. To tak! Lhář to byl. Starej Bříza se rozčilil a řekl mu, že sežene chlapy a že si Ančí najdou, kdyby měl celý mlýn prohledat. A tak sem přiběhl, zburcoval lidi a šlo se."
Míra zafuní a tiše dodá: „Lidi byli rozčilení. Každý měl málo jídla a mlynář si žil jako pán…“ Jeho hlas zní skoro omluvně.
"Nemel Míro," přeruší jej Jíra a opře se o stůl, "no šli jsme tam nahoru, chtěli jsme si pro něj dojít, aby zaplatil za to, co tý nevinný holce udělal. Ale on radší skočil. 'Nedostanete mě,' vykřikl těsně předtím, než se vrhl dolů. A pak ještě říkal: 'Ani on mě nedostane.' Určitě tím myslel ďábla, se kterým měl smlouvu, podepsanou vlastní krví."
Jíra se rychle podívá ke dveřím jakoby čekal, že se otevřou a pokřižuje se. Hlasitým šeptem říká: "A pak se tam objevil on."
Hostinský se nadechl: "Černý jako noc, oči rudé jako uhlíky se vám vpalují hluboko do duše... je vám z toho úzko, jako by vám někdo stáhnul hrdlo provazem. Z mordy mu jde dým a když zaslechnete cinkání pekelnýho řetězu..." celý se otřese a odmlčí se.
Míra tiše kýve hlavou a když začně mluvit a vy se na něj podíváte, vidíte, že má oči rozšířené a mluví rychleji než je u něj obvyklé: "Ba, jednou tím směrem jel jezdec na koni, takový mladík se strakatou pláštěnkou, pak se vrátil jenom kůň s velkým škrábancem na zadku. Toho jezdce už nikdo nikdy nespatřil."
Jíra si zadumaně povzdechne: "Tak, tak, ... někde tam pořád ještě je - myslím ten poklad, ten pes taky, ale rozumějte ta hromada peněz, co vybral od ostatních. Ale nikdo se do mlýna neodváží, když tam obchází pekelný pes, co plive oheň a dští síru. A pak to místo, když vejdete dovnitř, ... do mlýna, tak to hned cítíte - podvědomně víte, že se tam stalo něco hrozného."
"Vsadím se, že něco takové jste na svých cestách dosud nepotkali," říká hostinský, "dáte si ještě něco? Můžu nabídnout vlastní pivo. Dávám si na něm záležet, je to kvalitka, že jo Míro?"
Další rozhovor necháme na vás. Předpokládáme, že postavy se v hospůdce ubytují, že se natáhnou na noc v lokále u krbu, protože hostinský má už jen malou spižírnu a komůrku, ve které spí. Nebo potom v chlívku. Hospodský má slepice, kozu a prase. Možná se budou chtít postavu znovu zeptat, co se vlastně stalo s Aničkou. To se vlastně neví, řekne Míra. Mlynář ji jistě zabil a její tělo zakopal, aby se zbavil důkazů, řekne Jíra.
Pokud vyjádří pochybnosti o důvěryhodnosti historky:
Jíra se na vás podívá s vážným výrazem a pokývá hlavou: "Jestli nevěříte mně, můžete se zeptat dalších lidí ve vsi. Babička Apolena viděla toho černého myslivce na vlastní oči. A starý Bříza vám poví, co se stalo s jejich slepicemi. A tesař Ondra vám poví, jak se stavba mlýna zastavila a pak zázračně pokračovala."
Míra přikývne a dodá: "A taky ovčák Matěj, ten přišel o několik ovcí. A rodiče mlynáře, ti vám budou tvrdit, že Tonda by Ančí nikdy neublížil, ale sami se do mlýna neodváží."
Druhá scéna popisuje vyšetřování, které možná budou chtít postavy uskutečnit, aby si potvrdili historku nebo zjistili něco více. Může se stát, že se postavy rozhodnou zamířit přímo k mlýnu, v tom případě přeskočte na třetí scénu. Co může být v tomto případě zajímavé je, jaká je motivace postav - chtěji odhalit záhadu? Touží po pokladu? Chtějí přinést vsi ztracený klid? Touží získat slávu a chlubit se porážkou pekelného psa? Jak k tomu postavy přivést, aby o tom začaly mluvit? Možná by hostinský mohl nadhodit při jejich odchodu - tak jdete najít poklad?
Informace, které mohou postavy získat jsou popsány v úvodní části "Pozadí příběhu". Od koho je mohou získat?
Hostinský Jíra jim může popsat cestu k Břízům, aby si popovidali s rodiči nezvěstné Aničky. Mohou potvrdit, že skutečně přišli o kurník díky útoku divokého zvířete. Nejdříve zmizely dvě slepice a postupně i další. Celkově se odehrály tři útoky, ale zvýšení zabezpečení kurníku nepomohlo. Souhrou náhod je dům Břízových na okraji vsi nejblíž mlýnu. Pachatelem byl pekelný pes, přestože Břízovi to netuší. Starý Bříza si nejdříve myslel, že pachatelem mohla být liška, ale později vzhledem k použité síle při vylomení dveří kurníku dospěl k názoru, že spíše to byl nějaký vlk.
Stará Břízová může potvrdit, že Anička byla do Vojtu zamilovaná a že se skutečně s mlynářem Tondou pohádali. Že prý ji mlynář viděl s Vojtou a potom na ní počkal v lese, když od uhlíře odcházela a pohádal se s ní. Může to potvrdit i bába - porodní bába a bylinkářka Apolena.
Babička Apolena bydlí o dům dál a bude vykládat jak viděla mlynáře Antonína jak mluví s neznámým myslivcem s černým plnovousem v lese. Jak předtím než se Vojtovi stala ta nehoda, tak předtím než se věci se stavbou mlýna začali hýbat. Je naprosto přesvědčená, že mlynář byl ve spolku s ďáblem.
"Jó, to vám povím," říká babička Apolena a její vrásčitá tvář se zachmuří, "viděla jsem ho na vlastní oči. Toho myslivce v černém. Byl vysoký jako strom a oči mu žhnuly jako uhlíky. Tonda s ním mluvil v lese, zrovna když měl ty potíže se stavbou. Stála jsem mezi stromy a sbírala bylinky, když jsem je zahlídla."
Stařenka se otřese a pokřižuje se: "Ten myslivec, to nebyl člověk, to vám povídám. Když se otočil mým směrem, cítila jsem takovou hrůzu, že jsem div neomdlela. A do nosu mně udeřil zápach síry! Jako by se samo peklo otevřelo."
"A nebyla to poslední návštěva," pokračuje tišším hlasem, "viděla jsem ho znovu, těsně před tím, než Vojta... však víte. Tonda mu něco dával, nějaký papír. Určitě to byl ďábelský úpis! A pak, když se stavba mlýna rozjela jak po másle a Vojta měl tu nehodu... to přece nemohla být náhoda!"
Babička se rozhlédne kolem, jako by se bála, že ji někdo poslouchá: "A víte co je nejhorší? Ten večer co Anča šla do mlýna, víděla jsem u mlýna sloup ohně. Vysoký až do nebe!
Společně s ní tu bydlí ovčák Matěj. Ovčákovi se v poslední době ztratilo několik ovcí, jednu z nich našel roztrhanou na kusy.
Tesař Ondra se umí opravdu dobře ohánět sekerou - i trpasličí válečník by mu to záviděl. Jak Břízovi, tak Jíra nebo Míra mohou říct, že se podílel na stavbě mlýna a popíší postavám, kde ho najít. Tesař může prozradit, že stavba mlýna se skutečně na nějakou dobu zastavila. Práce se vlekly a vypadalo to, že mlýn nebude nidky hotový. Ale potom z ničeho nic dorazil chybějící materiál, objevili se další dělníci a mlýn byl rychle dokončen. Neví, co způsobilo problémy.
Rodiče mlýnáře - žijí na konci vsi a přestože souhlasí s ostatními, že Tonda byl skrblík a hleděl na každý měďák, nevěří že by Ančí ublížil. Mají klíč od hlavního vchodu do mlýna. Když se budou členové družiny ptát, proč nebydlí ve mlýně, řeknou, že se necítí dobře na místě, kde zemřel jejich syn. Klíč jsou ochotní zapůjčit, pokud členové družiny přislíbí, že tam nic nevezmou a ani nerozbijí. Taky zkoušeli mlýn sami opravit, ale neví jak na to, takže mlýn stojí a nemele. Taky jako jediní ve vesnici viděli kupce Pazderku, když byli na návštěve mlýna a znají ho jménem.
Ve které postavy navštíví mlýn a pokusí se zjistit, co se skutečně stalo. Stopy be měly vést do doupěte netvora.
Stezka ze vsi na kopec k mlýnu vede lesem. Kráčíte mezi holými kmeny buků střídající se s drsnou kůrou vysokých smrků ponořených do bílé mlhy. Vnímáte vysokou vlhkost vzduchu a cítíte vůni smrků a tlejícího listí. Zvuky vašich kroků se nesou a vrací se zpět k vám. Nebo se vám to jen zdá?
Po chvilce pochopíte co je tak zvláštní - neslyšíte nic jiného než vaše kroky a dech. Žádné ptačí zapípání ani jiné zvuky lesa. Jako kdyby obyvatelé lesa na něco čekali nebo se před něčím zlým schovávali.
Dejte členům družiny možnost, aby zareagovali. Udělali vtípek nebo něco jiného a pak pokračujte.
Stoupáte stále výš a přemýšlíte, kdy už tam budete, když se z lesa kolem vás ozvalo krátké a zlověstné hrdelní zavrčení. Není jasné, odkud zvuk přišel, ale zdá se vám, že je to velmi blízko. Je to prvotní zvuk šelmy chystající se zaútočit na svou kořist, mráz vám přeběhne po zádech a ruka automaticky sjíždí ke zbrani.
Zastavili jste, aby vaše kroky nerušily, ale je ticho. Ptáci stále mlčí. Zaslechli jste snad našlapování tiché jako noc? Zacinkání kovu o kov, jak o sebe cinkají oka řetězu pekelného psa?
Opět dejte členům družiny možnost něco udělat. Pokud se rozhodnou hledat stopy, najednou z mlhy vyskočí černá kočka (která nemusí být v mlze dobře vidět) a rychle prchá po cestě nahoru ke mlýnu. Cílem je odvést pozornost, protože předpokládáme, že se sem postavy vrátí později ve čtvrté scéně a právě stopování je zavede k doupěti pekelného psa. Nicméně pokud chtějí postavy stopovat, můžou objevit stopy velkého a těžkého psa vedoucí ke skalám. Tam se však stopy ztrácí.
Poznámka - pokud některá z postav vlastní psa nebo jiného mazlíčka, může se situace stát komplikovanější. Snad pes také vyrazí za kočkou se zuřivým štěkotem.
Stromy konečně ustoupily, mlha zřídla a cesta není tak strmá. Před vámi se z mlhy vynořil mlýn, štíhlý a vysoký - vrchní lopatka se ztrácí v mlze. Nejdřív jste viděli jenom obrysy, vysoké a hrozivé, ale pak se vynořil - je to krásná stavba. Je vidět, že je to nová budova, nedávno postavená. Dřevěné lopatky jsou sice vlhké, ale dřevo se zdá být natřené a ve velmi dobrém stavu. Stejně tak budova vypadá robustně. Pozemek je semtam zarostlý a neudržovaný. Na boku je hromada kamení a opodál několik kmenů smrků z nedávné stavby. Ještě kousek dál je v zemi zapíchnutý dřevěný kříž.
V dolní části jsou masivní dubové dveře s černým kováním a malé okno zakryté dřevěnými okenicemi. Ve vrchním patře je další okno s otevřenými okenicemi, ze kterého na vás hledí tma. Vedle hlavní budovy stojí psí bouda s rotrženým řetězem.
Dveře mlýna jsou zamčené - zvenku je jen mosazná koule a klíčová dírka, klika je pouze zevnitř. Postavy mají několik možností, jak se dostat dovnitř:
(při první testovací hře hráči zvolili možnost mlýn zapálit, tak potom nezbylo než přivolat duchy, když se modlili u mlynářova hrobu)
Kříž je prostý, dřevěný, ještě poměrně nový, ale už teď se mírně naklání ke straně, jako by se bál toho, co střeží. Po kříži pomalu stéka kapka rosy jako slza po tváři smutné dívky. Mosazná cedulka říká: "Zde leží Antonín Štědrý. Kéž jeho duše dojde pokoje."
Když postavy překročí práh, vyberte jednoho z nich, kdo nejméně hrál nebo rozhodněte hodem kostkou nebo prostě podle dovedností a speciálních schopností postav. Například klerik může mít zjevení od svého boha. Přečtěte:
Když jsi překročil práh, na chvíli jsi pocítil závrať. Náhle slyšíš křik a dupot. Vidíš, jak se dveře mlýna rozletěly a dovnitř se hrnou chlapi s pochodněmi - oranžové tváře zkroucené zlobou. Osamělá postava mlynáře prchá po schodech do horního patra. Potřásl jsi hlavou a zvuky zmizely, zůstal jen ten pocit úzkosti a nebezpečí a i ten se po chvíli rozplynul.
První patro mlýna je rozděleno na dvě části. V přední části je prostorné skladiště, kde se dříve skladovaly pytle s moukou. Teď je místnost prázdná, jen na podlaze jsou rozsypané zbytky mouky a v rohu stojí opuštěná dřevěná výsypka, kterou sem padala mouka z mlýnice v patře. Ve vzduchu je cítit zatuchlý pach staré mouky.
Druhá část prvního patra sloužila jako obydlí mlynáře. Je tu jednoduchý dřevěný stůl, na kterém stojí prázdný špinavý talíř. U stěny stojí prosté dřevěné lůžko s tenkou matrací. V rohu místnosti je velká dubová truhla. Když ji otevřete, najdete v ní chaoticky rozházené oblečení - několik košil, kalhoty a kabát. Pod oblečením je svázaný balík papírů s účetními záznamy z doby stavby mlýna. Pokud některá z postav ovládá čtení, případně se zabývala dříve účetnictvím, může z nich vyčíst, že stavbu mlýna skutečně provázely finanční problémy a prodlevy, které však ke konci stavby zmizely, když si mlynář půjčil a zaplatil. Termíny jednotlivých úprav šly rychle za sebou a odměny byly štědré. Místnost působí, jako by ji někdo ve spěchu prohledával. Pergamen je skutečně popsán červeně a kromě papíru je tu i kalamář s červeným inkoustem a brko. Nejedná se však o krev.
Pokud některá z postav uspěje v hodu, objeví v truhle falešné dno a pod ním schovanou truhličku se zlaťáky ze sklizně, ve které je také kousek papíru s tajemným nápisem "Pazderka". Klíček od truhličky může být schovaný v kabátě.
Druhé patro je srdcem mlýna. Dominují mu dva masivní mlýnské kameny - spodní ležák a vrchní běhoun. Běhoun je připevněn k mohutné svislé hřídeli, která vede skrz skrz strop do vyššího patra. Když se kolo točilo, otáčelo běhounem proti ležáku a mezi kameny se drtilo obilí na mouku. Nad kameny je velký dřevěný násypník ve tvaru obráceného jehlanu, kterým se přivádělo obilí mezi kameny. Z boku kamenů vede žlab do výsypky v patře pod vámi.
Místnost je plná prachu a pavučin. V rozích leží hromádky zrní, které už nikdy nebudou semlety. Podlaha je pokrytá vrstvou staré mouky, ve které jsou vidět stopy - některé staré, některé čerstvější. Pod oknem leží prázdné pytle na mouku.
Ze druhého patra vedou dřevěné schody do třetího patra. Jsou strmé a úzké a bez zábradlí. Obtáčí se kolem stěny mlýna na dvakrát, protože druhé patro je vysoké.
Až půjdou výš, opět vyberte postavu, které je nejméně aktivní nebo má odpovídající dovednosti nebo prostě rozhodněte hodem kostkou a přečtěte:
Vystupuješ vzhůru a dřevěné schody rytmicky vrzají, když se ti zdá, že z dálky slyšíš nějaký křik - jakoby se někdo hádal. Zastavíš se a zaposloucháš se a schody dál vržou jako kdyby někdo utíkal nahoru. A najednou je to jako kdyby stál vedle tebe a křičel: "Kde je? Co jsi s ní udělal?" Vidíš bílou postavu mlynáře, jak vyběhl po schodech. Ústa otevřená strachem, v očích děs. "Nic jsem ji neudělal! Není tu!" křičí přes rameno. Mlynář mizí v temnotě třetího patra. Vidění končí stejně náhle, jako začalo.
Třetí patro je malé a nízké, spíš připomíná půdu. Dominuje mu mohutná vodorovná hřídel, která prochází stěnami ven k lopatkám mlýna. Na hřídeli je velké ozubené kolo, které zapadá do menšího kola na svislé hřídeli vedoucí dolů k mlýnským kamenům. Celá tato soustava je usazena na masivním otočném mechanismu - dřevěné konstrukci s kovovými čepy a ložisky, která umožňuje otáčet celou horní částí mlýna podle směru větru. Otáčení se ovládá pomocí dlouhé dřevěné páky, která je nyní zaklesnutá v jedné z mnoha zarážek rozmístěných po obvodu podlahy.
Ve střeše je malé údržbové okénko, kterým se dá vylézt na střechu k lopatkám mlýna. Okénko je rozbité, dřevěná okenice visí pouze na jediném pantu a dovnitř jím profukuje studený vítr.
Až některý z hráčů řekne, že začne hledat stopy, zjeví se mu další vize
Začal jsi zkoumat stopy, na podlaze jsou tmavě hnědé skrvny, je to krev? V mechanismu otáčení je zachycený kus roztržené látky, co se tu asi stalo? Skvrny jsou od krve? Zranil se tu snad někdo? Jak se to asi stalo. Najednou se ti zatočila hlava. Vidíš před sebou zápas několika postav - jedna z nich je mlynář, ostatní nepoznáváš. "Přísahám, že jsem ji neviděl!" křičí zoufale mlynář, "Musela se někde ztratit! Pojďte, pomůžu vám ji hledat!" Vesničané mu zjevně nevěří. "Lháři!" zařve jeden z nich a vrhá se na něj. Ostatní ho následují. Slyšíš výkřiky, údery, vidíš krev stříkající na podlahu. Někdo narazil do páky a ta se s rachotem přetočila. Mlynář klopýtl, jeho košile se roztrhla o mechanismus. Pak ho vesničané s děsivou silou vytlačili k okénku. Mlynář se ještě zachytil rámu, ale jeden z útočníků ho surově odstrčil. Ozval se výkřik hrůzy, který s žuchnutím utichl. Vidění zmizelo stejně rychle jako přišlo, ale na podlaze stále vidíš ty tmavé skvrny od krve a kus roztržené košile v mechanismu otáčení. Domýšlíš si snad, co se tu stalo nebo ti někdo nebo něco vstoupilo do hlavy?
Pokud postavy vyhlédnou okénkem ven, uvidí přímo pod ním na zemi kameny, které tu zůstaly od stavby. Pokud na ně někdo z této výšky spadl, pravděpodobně to nepřežil.
Ve které se postavy utkají s "pekelným psem" a v jeho doupěti najdou pozůstatky Aničky a několika dalších nešťastníků.
Ve této chvíli se hráčské postavy dozvěděli o tom, jak zemřel mlynář Antonín. Vědí, že do poslední chvíle tvrdil, že Aničku nezabil, dokonce řekl, že se ztratila v lese. Logicky by měli dojít k tomu, že je třeba hledat v okolním lese a možná si to spojí i se zvěstmi, které se dozvěděli ve vsi - že okolo chodí pekelný pes a že se ztrácejí ovce.
Postavy mohou najít cestu k doupěti několika způsoby:
Doupě leží jen dvě stě kroků od cesty ke mlýnu. Stopy vedou do svahu porostlého řídkým lesem, kde se mezi stromy vinou úzké skalní hřbety. Pes si vybral místo chytře - z cesty není vidět, ale on má dokonalý přehled o každém, kdo po ní jde.
Stezka k doupěti vede po skalním hřbetu, kde pes může táhnout kořist po holé skále, aniž by zanechal výrazné stopy. Hřbet se postupně zvedá, až končí u mohutného skalního převisu. Odtud má šelma výhled nejen na cestu, ale i na celé údolí včetně mlýna.
Pod převisem je temná štěrbina částečně krytá křovím, které se zachytilo ve skalních puklinách. Před vchodem je malá skalní plošina, na které jsou rozházené kosti a cáry oblečení. Některé kosti jsou zjevně zvířecí, ale pozorný pozorovatel mezi nimi najde i lidské. Ve vzduchu je cítit pach rozkladu a psí strst. Z výšky sem doléhá skřehotání krkavců, kteří krouží nad převisem.
Když se přiblížíte k doupěti, ozve se hluboké vrčení - ale ne z temné pukliny před vámi. Vrčení přichází shora. Než stihnete zareagovat, obrovský černý pes skočí z převisu nad vámi. Je mnohem mohutnější než vlk, spíš velký jako býk, je celý černý, má zježené chlupy a rudě svítící oči. Z otevřené mordy plné ostrých zubů vychází hrozivé vrčení, z kterého se vám běhá mráz po zádech. Kolem krku má rudý, železný řetěz, který se mu vpaluje do kůže a na kterém visí kovová známka s rudým kamenem. Jak pes dopadl na zem, řetěz zachrastil.
Pokud se postavy pokusí psa ostřelovat z dálky, stáhne se do jeskyně a využívá její temnotu jako kryt. Také se pes nenechá ochočit, jeho obojek z něho dělá zuřivého tvora, který se s nikým nekamarádí a každého považuje za nepřítele.
Pes má díky magickému obojku několik děsivých schopností:
??? Nebezpečný moment, který může přijít dotyčné postavě jako nespravedlivé vyřazení z boje, zvažte, zda je to vhodné udělat. Pokud je postav více, pes se pokusí při skoku srazit jednu z nich ze srázu (záchranný hod na Obratnost). Pokud postava neuspěje, zůstane viset na okraji srázu a může potřebovat pomoc ostatních (pokud neuspěje v hodu Atletikou), aby se vytáhla zpět (akce pomoci). Na úzké plošině před převisem není moc prostoru k úniku a za zády je strmý sráz. Pokud některá postava visí ze srázu, pes se soustředí na zbývající postavy a snaží se jim zabránit v pomoci visícímu společníkovi.
Pekelný pes může mít tyto další přirozené slabosti:
Když pes konečně padne k zemi, jeho rudé oči pomalu pohasnou. Železný řetěz se roztrhl a dopadl na zem. Jeho barva se mění z rudé na černou. Tělo psa se taky začalo měnit - jeho velikost se zmenšuje, srst řídne a bledne, až před vámi leží obyčejný vlčák, který má na krku vypálený otisk řetězu, který z něj udělal pekelnou bestii. Teď, když je kouzlo zlomeno, vidíte, že to byl původně nejspíš hlídací pes ze mlýna nebo některého okolního statku.
Po porážce psa mohou postavy prohledat jeskyni a kosti okolo. Najdou zde:
Anička:
Mladík na koni:
"Myslivec" - půjčil Tondovi peníze a šel si je vyzvednout:
Pekelný řetěz pokud si jej někdo nasadí nebo jej bude zkoumat, nebo jej nasadí nějakému tvorovi, zjistí následující:
Postavy získaly poklad, našly ztracenou dívku a vyřešily záhadu. Dívku zabil pes lidožrout a vesničané zlynčovali mlynáře. Jak s tím naloží? Řeknou o tom vesničanům, aby si uvědomili, co udělali? Oznámí věc zemanovi, který pak bude mít možnost rozhodnout, jak vesničany potrestat a zda vůbec? Prostě půjdou dál svou cestou, aby je taky nezlynčovali? Budou postavy přemýšlet nad tím, jak se psovi na krk dostal řetěz? Budou se na to ptát? Co udělají s amuletem? Pokusí se ho prozkoumat? Pokud jej ukáží čarodějovi nebo alchymistovi, dozví se, že výrobcem je "paní z Černého lesa" -> on je odpovědný za smrt čtyř lidí a umí vyrábět mocné kouzelné předměty. Jaký k tomu měl motiv?
Tajemný mladík ve strakaté pláštěnce s bronzovým amuletem ve tvaru dubového listu patří k cechu "Královských hraničářů" a když najdou jeho mistra dozví se něco podobné. Pokud družině schází stopař, může s nimi vyrazit mistr "Halt" do Černého lesa.
Hostinský bude poctivě sledovat všechny informace, které pak předá "paní z Černého lesa" - můžou to postavy zahlédnout nebo se to dozvědět z drbů od jiných lidí? Nebo se to dozví až když pojednou navštívit paní z Černého lesa?
Může se stát, že vesničané se budou chtít podívat na místo souboje s pekelným psem a pohřbít své mrtvé. Někdo z nich by mohl poznat kupce z města.
Nejjednodušší závěr - případně začátek nového dobrodružství - je, že po porážce pekelného psa jeden z havranů na útesu slétne dolů, promění se na člověka a řekne, že byl svědkem jejich zápasu s pekelným psem a že paní z Černého lesa shání lidi jako jsou oni. Je to alchymistka a výměnou za jejich služby je ochotna nabídnout kouzelné vybavení jako je jeho černý plášť - když zapne sponu, promění se zpět na havrana a odletí.
Kupec Pazderka byl v kontaktu s paní a na její příkaz odlákal mlynáři psa a nasadil mu na řetěz amulet a proměnil jej na psa - bohužel to neudělal z dostatečně bezpečné vzdálenosti a pes ho zabil.
Paní z Černého lesa může chtít obojek psa zpět, je ochotna ho koupit nebo vyměnit za jiné kouzelné předměty.
