Tvůj protějšek na chvíli zaváhal a pak se také představil: „Jsem Louis, ano ten hluk venku je každoročně dost únavný, ...” souhlasí.
„Přesto, je to pokaždé tak jiné...”
Pokračuješ dál v konverzaci a přemýšlíš jak dlouho to vydržíš. Ten odvoz asi jen tak brzy nebude.
Dříve než tvůj společník stihl odpovědět, dorazil číšník a zeptal se co si dáte.
Hudba na chvíli přestane hrát, protože je přehlušena zvířecím zavřísknutím z tmavého rohu a vzápětí z něj vyklopýtá pozpátku žena, kterou zřejmě někdo strčil. Je to dobře stavěná černoška s vlasy spletenými do dlouhých copů. Na sobě má roztrhané modré džíny a černé tričko. Když se jí znovu podaří získat rovnováhu vidíš, že je přes šest stop vysoká (180 cm). Nejnápadnější věc na ní je ovšem její kůže. Paže má celé pokryté černým tetováním a její kůže se v chabém světle zdánlivě pohybuje a kroutí. Lidé okolo se na ní dívají s hrůzou a odporem. Ona však hledí do rohu, jakoby na někoho čekala a její postoj prozrazuje náznak strachu.
Osoba, která vystoupila ze stínů nevypadá moc působivě. Má vlasy barvy písku, mladou tvář a téměř bílou kůži. Na sobě má pracovní kalhoty a rozepnutou hnědou koženou bundu na bílém tričku. Ale nejvíce nápadnou věcí je nůž v pravé ruce. S výkřikem hněvu provedl výpad.
Dříve než jsi stihl zareagovat, tak z pódia seskočil mladý kytarista a společně s jednou mladou černovlasou dívkou, která stála poblíž zaútočili na muže s pískovými vlasy. Ten uskočil do stínu v rohu, zachechtal se a zmizel.
Číšník se na vás ani nepodíval a jen uctivě řekl: „Omlouvám se pánové, musím jít zavolat policii.”