Na knihkupectví je bílá cedule s červeným nápisem: „Vzácné knihy,” ale cedule je postavená pod tak špatným úhlem, že bys ji z chodníku nezahlédl, pokud by jsi nevěděl, kde ji máš přesně hledat. Přední dveře jsou zamčené, ale minuta vytrvalého klepání přinesla své ovoce. Výkřik zevnitř z obchodu: „Přijďte k zadním dveřím!”
Když jsi se k nim přiblížil, otevřeli se a stojí v nich nějaká žena. Kývne na tebe. Vypadá asi na třicet, má černé vlasy s červenými pruhy, nosí zlaté šperky a černé sako. Podívá se na tebe skrz brýle s drátěnými obroučkami: „Jste tu kvůli té zásilce, že ano?” A zároveň ti předává tlustou obálku. „Prosím opatrně,” říká. „Víte kam to dovézt?”
Když jsi přikývl, podívala se na tebe trochu váhavě, ale pak řekla: „Měla bych pro vás ještě jeden obchod, pokud by jste měl zájem. Není to oficiální práce, ale jsem ochotná dobře zaplatit.” Podala ti kousek papíru s cifrou označující celkovou sumu v dolarech, která představuje tvůj dvouměsíční plat. Zvony v hlavě začaly okamžitě bít na poplach, nikdo nenabízí tolik peněz za legální činnost.