Opilec

Jdeš vpřed a zahnul za roh. Svíravý hlad však útočí dál na tvůj zdravý rozum a šeptá, že máš jít kupředu. Postava před tebou byla skloněná k zemi. Teď však zvedla ze země klíče a uslyšel jsi nezřetelné: "Mám váš, mně neutešete..." následované opileckým smíchem. Vidíš, že to je žena v nejlepších letech. Má černé vlasy po ramena, malé oči i nos a ne příliš bystrý vzhled. Rudá barva společenských šatů prozradila, že zřejmě byla na nějaké slavnosti, stejně jako ty. Dáma je úplně na mol, klopýtá a její oči se zoufale snaží soustředit na cestu. Když tě uviděla, zastavila se a začala se zase smát. Napadlo tě, jak asi musíš vypadat, ale pak se tvé myšlenky rozplývají, tvůj pohled zakaluje. Díváš se na ní a tvůj pohled je neodvratně přitahován k jejímu hrdlu... cítíš jak se tvé zuby napínají a špičáky protahují do tesáků ostrých jako břitva.

Co dál?

• Vrhnu se na ní a kousnu ji do krku uchvácen představou upíra z hororových filmů.
• Stojím a nehýbu se. Zoufale se snažím pochopit co se děje. Jsem upír? Co to znamená? Musím ji teď zabít? Není to nějaký špatný žert? Jsem snad ve filmu?
• Nevydržím to, nesnesu představu, že na ní skočím. Otočím se a utíkám pryč.