Přistoupil jsi k mladému, neoholenému muži, který neustále hleděl do monitoru. Když jsi se ozval, zvedl oči a ty jsi mohl položit svou otázku.
„Ano, Louise znám, chodí sem pořád,” říká mládenec, pak se zmateně rozhlédl: „Máte pravdu, není tady, ...” věnoval nechápavý pohled monitoru, jakoby se přesvědčoval, zda Louis není online. Pak se však v obličeji žijícím ve virtuálním světě internetu objevilo poznání: „Jasně, Louis před chvíli odešel s nějakým pánem, šli do klubu naproti.”
Otočil jsi se přes u lici vidíš klub s modrým neonovým nápisem ve tvaru Saxofonu: „U Didiho.” Zdá se, že před klubem stojí dlouhá řada lidí, čekajících až se na ně dostane. Ale občas přijde někteří suvérenně přijdou na začátek řady, prohodí pár slov s vyhazovačem a vstoupí dovnitř.